Čs. vojenští piloti leteckými instruktory v Libyi

12. března v 13:42

Na úvodní straně jsou fotogalerie jednotlivých pilotů, účastníků libyjské anabáze, v sekci fotogalerie jsou fotografie ze života v Libyi, zejména z fotoaparátu Jano Erényiho, ale i dalších.

     Nadpis by mohl znít taky  "Ve službách plukovníka Kaddáfího", nebo taky  "Žoldáci tábora míru", což jsem taky někde slyšel.

   Tak nebo onak se dá nazvat galerie složená z alb několika mých kamarádů, kteří se zúčastnili libyjské anabáze v roli učitelů létání, nebo různých velitelských funkcí ve vojenské letecké škole v Libyi.

    Když se kapitán spojovacího vojska Muamar Kaddáfí v roce 1969 ujal moci v Libyi, změnila se i orientace Libye směrem do zahraničí. Jeho socialistická džamahirie se začala orientovat na socialistický tábor, jehož jsme byli součástí. Pozdější plukovník sám navštívil několikrát Prahu a s ČSSR podepsal dohodu o spolupráci a přátelství, jejíž součástí byla i dohoda o vědecké a technické spolupráci. To bylo koncem sedmdesátých let minulého století. Součástí technické pomoci byl i prodej našich cvičných vojenských letadel L-39 a smlouva o výcviku vojenského pozemního leteckého personálu a výcviku vojenských pilotů libyjského letectva. Letounů L-39, většinou verze ZO bylo do Libye dodáno kolem 180 ks, zároveň byla dodávána i pozemní vojenská technika, automobily, tanky a pod. Libye byla bohatá země a pro náš stát to byl velmi dobrý obchod, navíc platila valutami a to bylo velice cenné. Naše armáda se mnohokrát zachovala i nefér, když se zbavovala starší techniky, kterou posílala do Libye jakoby novou. Vzpomínám si, jak nám na letišti ukazovali Libyjci „novou“ Tatru 805 – nahazovací zdroj, která měla na volantu vyškrábáno hřebíkem: „ Za pár do civilu.“ Taky si vzpomínám  na asi 6 čs. vojenských „expertů“, kteří měli v Syrtě na letišti zajišťovat letecký provoz jako traktoristé. Mělo to jeden háček, byl tam jen jeden traktor, který měl svého libyjského řidiče. Libyjská strana za všechny experty státu dobře zaplatila ve valutách, tito experti se nepředřeli a vrátili se domů relativně bohatí. Zkrátka vědecká a technická pomoc.

   V rámci smlouvy o výcviku pozemního a létajícího personálu učili čs. vojenští odborníci na Libyjských voj. školách, technici školili letecký pozemní personál a piloti školili pilotní žáky od prvního vzletu, letecké instruktory i hotové piloty v bojovém výcviku. Byl to výcvik nejen libyjských pilotů, ale i pilotů ostatních afrických arabských zemí, s nimiž Kaddáfího režim spolupracoval.  Byl to myslím Alžír, Západní Sahara, Nigerie, Uganda, Ghana a další.  V letech 1978 až 1990 se v Libyi vystřídaly možná tisíce vojenských odborníků, piloti se dali počítat na stovky. Někteří piloti se nevrátili domů živi, za ta léta jich bylo několik. Libyí prošli piloti původem z vrtulníků, vojenští dopravní piloti, stíhači, bombardéři, průzkumníci, kantoři. Hodně bylo těch, kteří na nadzvukových letounech dosáhli věku 50let a dále na nich nemohli létat, někteří tam byli z důvodů reorganizace a někteří prostě z protekce, protože výdělky byly mnohem vyšší než doma. Vzpomenu ještě piloty ČSA, které aerolinky odložily v Libyi, protože neměly pro ně přechodně plné využití. Sloužilo se na několika letištích, rozdíly mezi posádkami  byly velké. Život v v hlavním městě Tripolisu byl jiný než hluboko v poušti v Braqu, nebo zpočátku v  El Votyi na jihozápadě Libye. Letištěm v Syrtě prošlo hodně lidí, taky tam byl život specifický, velká základna bydlení pohromadě. ale u moře. Jedním z letišť, kde se krátce působilo, byla i Sebha. Na různých místech Libye byl velký rozdíl pro pobyt rodinných příslušníků, manželek a dětí. Libyjci byli totiž tak velkorysí, že v podstatě každý mohl po určité době pozvat do Libye podle možnosti svou rodinu. No a bydlení někde v poušti v maringotce bylo jiné než v rodinném domku poblíž pláže u moře v Tripoli, nebo v Syrtě. Všude ale byly české školy, kam mohly chodit děti školou povinné. 

     Při výcviku prožili naši piloti spousty dramatických okamžiků, některé byly i absurdní, vyplývalo to z rozdílů jednak kulturních zvyků, ale i celkové vzdělanosti mladé populace v Africe. Podle vlastních zkušeností musím ale říct, že celkově mladí piloti v Libyi měli určitý vrozený talent řídit cokoliv, tedy i letadlo. Když jsem v Syrtě viděl vícekrát místní kluky kolem 10 let, jak jezdí sami po městě s traktorem, tak jsem se nestačil divit. U nás desetileté ještě rodiče vodí ze školy.

     Zveřejnit tuto libyjskou fotogalerii mě napadlo, když jsem zjistil, kolik nádherných fotografií si přivezli kamarádi piloti, kteří mi svěřili svoje fotoalba z libyjských letišť. Už jsem někde zmínil, jak tito fotografové riskovali, když na letištích a dokonce za letu fotografovali. Všechno bylo tajné a z letadla byly vidět všude vojenské objekty, raketové palposty, bunkry apod.  No a byli i tací, kteří fotili stojánku Mirage, nebo Migů-25, ponorky v přístavu a takové supertajné věci. Divím se, že nikoho nepověsili na fotbalové brance, jak jsme to jednou viděli v libyjské televizi. Já jsem si fotit na letišti nedovolil, o to víc hodnotím ty, kteří ano. Já jsem jen provezl asi dva nafocené filmy, které krásně za letu nafotil můj kamarád a nechtěl riskovat na cestě domů. Když si vzpomenu, jaké potíže měli ti, kterým tamní celníci našli v kufru pečlivě zamaskovanou šišku salámu, nebo flašku rumu, tak nechci domýšlet.

    Fotografie jsou z různých analogových fotoaparátů, fotografové jsou ryzí  amatéři. Mnohdy se to projevuje na kvalitě snímků, ale bylo to spíše kvalitou zpracování filmů, než špatným nastavením přístroje. Fotografie mají ale velkou vypovídající hodnotu a já tyto piloty fotografy obdivuji a děkuji jim za tyto unikátní snímky. Největší část z celé galerie má zatím můj kamarád Jano Erényi, který se dodnes naplno věnuje létání, Jano dík. Věřím, že se ještě někdo ozve a nabídne nám k nahlédnutí své Libyjské letecké fotografie. Lidí, kteří byli v Libyi a fotografovali bylo hodně, tak se ozvěte!

     Tyto stránky jsou ve stavu výstavby, zájemci, kteří mají a chtěli by zveřejnit fotografie, článek, povídku, příběh, nebo zážitek, mohou se domluvit s autorem této fotogalerie. Jsou vítáni na těchto stránkách. Rovněž všichni fandové letectva, příznivci a ostatní zájemci.

                                                                  V. Havner